...'seš ňákej zelenej...

Na webu člověk nachází tisíce miniaturních háčkovaných modelů na panenky, jenže na ty já můžu koukat leda tak s posvátnou úctou. Posvátnou úctou i přesto, že jinak neuznávám nohaté a prsaté anoraktické panenky Barbie... Jako dítě jsem se jich dokonce bála, protože mají pekelně dlouhé ruce a nohy a horko těžko jsme na ně nějaké oblečky natahovaly... Ovšem ty modely, to je pastva pro oči. Minulý týden mě napadlo zúročit své krátké a dlouhé sloupky taky. V žádném případě nemůžu konkurovat těm frajerkám, které skutečně mají co vystavovat, ...

Ať chceme nebo ne, ti cvrčkové si z nás a našeho chování berou vždy jen to, co se jim zrovna hodí... Jako bych viděla manžela...

Víte prosímvás někdo, kdo nebo co je to "hlivý"? Marně se to adjektivum snažím použít ve větě...

Kdo si hraje, nezlobí, .... ale naše prvorozená je zřejmě jediným dítětem na planetě, kterému lze ve stavu nouze vyhrožovat koupí hraček...

To su já - Lucka - s Lucinkou (*2007). Taky máme taťku - ten většinou fotí - a Kateřinku (*2011).

Máte-li něco na srdci...

Ještě jsem si vzpomněla na jednou unikum, které má odpradávna naše dítko...

Tak tu taky byla...

Tady je časosběrný dokument pana Honzáka z jeho blogu...

Loni jsme dcerce často čítávali Petiškovu "O jabloňce". Půvabné ilustrace paní Heleny Zmatlíkové, průhledný příběh (příběh jabloňky a chlapce na pozadí čtyř ročních období :D) a velmi srozumitelný jazyk. Délka tak akorát pro udržení dětské pozornosti, milována celými generacemi čtenářů. Že čas, průjem a pokrok nikdo nezastaví, to jsem si uvědomila právě tehdy....

Miluju Jilemnicko. Ani nevím pořádně proč, ale nějak mi to tam přirostlo k srdci. Prapůvodně možná kvůli filmu Krakonoš a lyžníci nebo kvůli každoročnímu sněhovému Krakonošovi na jilemnickém náměstí...  Nebo kvůli Krkonošským pohádkám s Trautenberkem... Nebo kvůli Ivance ze Semil. Nebo kvůli Zakopanému psu ve Vrchlabí... V Herlíkovicích jsem dokonce několikrát sjela svah, to jsem překvapila sama sebe :D Zkrátka, dokud se člověk nemusí denně ve čtyři ráno začít prokousávat skrz dvoumetrové sněhové závěje, aby se včas dostal do práce, je to romantika jako hrom...

Dobře si zapamatujte, že ...

Většina z nás si pamatuje alespoň střípky z některého Dne dětí. Mně se vybavují školkové výlety autobusem do źoo na Svatém Kopečku u Olomouce, (celá!) barila s rohlíkem ke svačině tamtéž, atletické pretěky ze základní školy, nádherný obrázkový kubus o Zlatovlásce od rodičů ("... eště ho mám skovanej") a výlet do hračkářství, kde jsem si sama vybrala dětské loto...

Obraz 3333

OBÝVÁK - podvečer

20. Příšeří. Slyšíme nesnesitelně libou hudbu, zřejmě Mozart. Skrz okno vidíme, jak se pozvolna smráká. Hodiny na věži odbíjejí sedmou večerní. Na stole je připravená vanička, voda v ní má cca 37 stupňů. Vedle vaničky je ošatka plná propriet na koupání miminka.