O nepřeslechnutelných větách a tak
Dějí se taková zvěrstva, že třeba při hře s panenkami se z ničeho nic ozve: "Jájo, já tě pověsím do průvanu!" Nemluvě například o tom, kam všude je naše andělice schopná poslat svoji prababičku Máju či psíka Martina Bresta...
Onehdá, když brácha dělal státnice, jsem v paralýze seděla na gauči, prohlížela se zevnitř a držela všechny palce. Lucinka se uvelebila na druhém konci gauče a, přesně jak to dělá prababička, když takhle sedává u okna a vyhlíží ty, co ještě nejsou doma, Lu zamyšleně říká: "Nic. Žádné nejede..."
Dnes do sbírky přibyla věta: "Jájo, hajni, já tě budu mlíčkovat!", neznamenající nic menšího než že Jája bude nakrmena pravidelným přídělem panenčího mléka.
Naše Verunka nedostane nic od Ježíška, protože utrácí. Později Lu přešla na úlevné "Už neutrácí, má stavební spoření..."
Včera (13.1.2010) Lucinka zavírala dveře do obýváku, "aby sem nešla pára"...
